Můj pohled na strachy z 21. prosince 2012 Připouštím jako dnes už velká většina lidí, že dojde k posunu nejen v myšlení lidí. Rád bych viděl splněny sny těch největších optimistů a rád bych se s těmi 80% populace přesunul do páté dimenze. Nechci proto tuto krásnou představu halit do hávu pochybností a nedůvěry. Na druhé straně je také nutné pamatovat s tím optimizmem na zadní kolečka a tak jak tady říká Zdeněk Ponert, připravit se na jaro. Není již mnoho věcí, které by mohli zde v třetí dimenzi naši situaci ještě zhoršit. Je třeba mít připraveny jasné argumenty pro všechny lidi zahrabané až po uši v tomto materiálním světě, kde přestává být místo pro politické strany, ale také pro všechny mocenské nástroje nahrazující nenásilnou a pozitivní přeměnu nás všech. Úvahy o zlu jak je vidím v různých článcích, jsou pouze produkcí nezvládnutého strachu. Někde jsem četl, že člověk se přirozeně bojí pouze hluku a výšek. Všechny ostatní obavy a strach jsou jaksi přebytečné a vyvolané uměle. Když zvládneme naše obavy a strach, zničíme také zlo. Je potřeba nestát se založenýma rukama a neustále jen upozorňovat na ta kvanta nepravostí, zloby a zla, které je denně produkováno. Lidi nelze vychovávat výhružkami, tresty a strachem, víme to nejen z historie, ale každý z nás i z vlastní zkušenosti. To je ale jen kapka v moři uvědomění. Je nutné hledat příčiny problémů a tyto příčiny kus po kuse likvidovat a ne alibisticky řešit pouze důsledky našich nepodařených činů s vizí, že by se zde dalo něco z toho starého a osvědčeného použít. Tam je nutné vést diskuze a začít naplňovat hlavní cíle toho, o čem zcela jasně mluvil Antonin Mareš ve svých proslovech a to co je hlavní náplní našeho nenásilného snažení.